Já-Ivana pracuji jako zdravotní sestra v ortopedické ambulanci . Má mladší sestra Radka (fyzioterapeutka) má dnes svou vlastní praxi. Jsme maminy dnes již 1 puberťáka a 3 pubošek, kterým od malička vymýšlíme zábavné hry a bojovky.

    Obě se ve své práci setkáváme s dětmi s vadným držením těla. Já - když k nám do ordinace přicházejí s poukazem na vyšetření od dětského lékaře a Radka, která děti učí, jak správně doma cvičit.

    V dětství byl náš koníček voda – chodily jsme do vodáckého oddílu a jezdily jsme spolu na lodi. O víkendech po soutěžích a o prázdninách na vodácké tábory a dovolené.

    V té době se nějaké jednostranné zatížení neřešilo, natož aby se dělalo kompenzační cvičení. A tak se, aniž by to někdo tušil, propojily dvě věci – jednostranná zátěž (pádlovala jsem jen vlevo) a nevyvinuté hluboké zádové svaly (Jako batole jsem vůbec nelezla po čtyřech a rovnou začala v 10 měsících chodit). Dlouho jsem nic netušila, protože díky sportu jsem měla hodně posílené zádové svaly, které mi páteř držely zpříma.

   Když byly dceři 3 měsíce, zničehonic se mi udělalo na omdlení, tep 130 a začaly mě postupně brnět nohy, tělo, ruce obličej. Hrozně mě to vystrašilo. Nepravidelně se to opakovalo a během této doby jsem si odbyla různá vyšetření. Pro mě nejzásadnější bylo vyšetření rehabilitační lékařkou. Od té jsem se dověděla (ve svých 35 letech), že mám výraznou skoliózu celé páteře. Byla trochu překvapena (stejně jako já), že je první, kdo mi to zjistil, protože ji musím mít od dětství. Vysvětlila mi, že absencí lezení se mi nevyvinul HSS (hluboký stabilizační systém) a díky ochabnutí svalů (během 2 těhotenství ) se mi zbortila páteř.

   Moc mi pomohla (a pomáhá stále) Radka. Sestavila pro mě sérii cviků, ale obě víme,že páteř už nenarovnám. Ta se dá korigovat v dětském věku-do ukončení růstu.

   Jednou jsme takhle seděli i s mamkou na chalupě, povídali o všem možném a přišla řeč na i na to, že mé bolesti páteře a hlavy souvisí s tím, že jako batolele jsem nelezla po čtyřech, ale jen jsem se plazila.

Najednou se mamka začala omlouvat: „Promiň, kdyby mi tenkrát někdo řekl, že je nutné lézení po čtyřech a ukázal, jak s tebou cvičit, tak bych to dělala. Snažila jsem se sice stavět tě na kolinka, ale bylo to marné.“

Bylo jí to opravdu líto.
Ale když jsem byla batole psal se rok 1974 a tohle nikdo neřešil.

A nám to se ségrou docvaklo.

   Spojily jsme své dovednosti, znalosti a vytvořily projekt ve kterém s vaší pomocí provedeme vaše ratolesti cestou plnou cviků, her a dobrodružství. Díky tomu si ukotví základy správného držení těla nenásilnou formou.

Těšit se můžete na eBook plný cviků, videíí, ale aby to nebyla nuda tak i třeba vyrábění a kreslení.

Doufáme, že dveře do našich ordinací jim zůstanou zavřené.